Německá vláda zvažuje výrazné zvýšení tabákových daní, které by mohlo do roku 2030 posunout průměrnou cenu krabičky cigaret na 11,80 €. I když je tato politika prezentována jako opatření na ochranu veřejného zdraví, ukázala se i zde fiskální rozpor: ministr financí Lars Klingbeil zřejmě využívá příjmy z tabákových daní k zaplnění rozpočtových deficitů, nikoli k financování prevence závislosti.
Kouření si v Německu vybírá vysokou daň. Podle Tabákového atlasu 2025 se přímé i nepřímé náklady kouření – včetně výdajů na zdravotní péči, ztrát produktivity a škod způsobených pasivním kouřením – každý rok dohromady vyšplhají na 97,2 miliardy €. Naproti tomu příjmy z tabákových daní v roce 2024 činily jen 15,6 miliardy €, což znamená, že kuřáci stát stojí far více, než do něj přispívají.
Zatímco vyšší ceny odrazují mladé od kouření a nutí zbývající uživatele hradit větší podíl společenských nákladů, současná strategie odhaluje systémový paradox. Vláda nemůže logicky předpovídat rostoucí příjmy z daní a současně usilovat o zrušení chování, které tyto daně vytváří. Skutečný úspěch v oblasti zdravotní politiky by vedl k tomu, že by se počet kuřáků postupně snižoval – a tím by se v čase zmenšoval i daňový základ.
Navíc vládní důraz na zdražování přehlíží i další klíčové oblasti prevence nikotinové závislosti. Jednorázové vape (disposable vapes) zůstávají mezi mladými lidmi velmi oblíbené a slouží jako snadný vstup do nikotinové závislosti. Přestože se dlouhodobě diskutuje o zákazu příchutí a přísnějších pravidlech pro marketing, federální kroky v těchto produktech se stále zadrhávají, což ukazuje na nedostatek politické odhodlanosti nad rámec samotného zdanění.
